Báchorka díky Bohu poslední:
O ňák moc chytrých tetách
|
|---|
Byly nebyly tři ňák moc chytrý tety. A ty tety na sobě nosily moc divný ošacení, chodily se dívat na právě narozená děcka a tvrdily o sobě, že sou sudičky.
A oni vlastně moc chytrý nebyly, když to o sobě prohlašovaly zrovna v době, kdy po celé Evropě probíhaly čarodějnické procesy, ale to byla jejich chyba!
A ty tety, ještě než je stačila inkvizice postavit na hranici s roštím a pořádně jim zatopit, stihly obejít dvaatřicet malých postýlek, kde ve dvaatřiceti malých peřinkách spalo dvaatřicet malých prasátek. A jak už ty tety věděly, že to mají za pár, byly líný si vymejšlet něco novýho, tak těch posledních dvaatřicet malých prasátek vzaly jednou a tou samou sudbou.
První vždy pravila: "Daruju ti do vínku zdraví!" Nu, a tak se stalo.
Druhá(ta koktavá)vždy pravila: "Dadadaruji titi do ví vínku popopopopořádnou žízeň!" A tak se stalo a popopopořádně.
Ta poslední (co nebyla lakomá) pravila: "Daruji ti rozum, štěstí a peníze!"
No jo, ale aby nedostala horší trest než její dvě spolučarodějnice (třeba aby ji neupálili dvakrát za sebou, nebo nedejbože paralelně vedle sebe), musela vždy dvě ze tří přiřknutých veličin vytknout před závorku a odvolat. Jestli jí to pomohlo, to už se nikdy nedozvíme. Ale co každému z těch dvaatřiceti malých prasátek ponechala, se dozvíme až během MATURITY.
Pokud vám nesouhlasí počty (jako že určitě ne), nebojte se, počítat jste nezapomněli, ale jedno prasátko neuneslo tíhu vědomostí a rozhodlo se, že se raději pekařskému řemeslu věnovati bude (a jak se později zjistilo, je v této chvíli ze všech prasátek nejšťastnější).
|
|---|