Pohádka soutěžní
Velké moravské hledání: (kdo zde objeví nejvíc lží vyhrává)
|
|---|
Žila nežila jedna princezna Jana na hradě krále Míky Dobrotivého z boží milosti krále a zastupitele lidu v ouřadu městském klatovském. A ta princezna se starala o třídu jednatřiceti vopiček. A že se starala dobře, povoloval jí král Míka dobroti... blablabla bla bla blabla bla v ouřadu městském klatovském, vždy na osum dní opustit zdi hradu a společně s krokodýlky obcestovat kus země kubánské. Tak tomu bylo i třetího roku jejich učení.
Jen co se trumpety od princezny dozvěděly trasu budoucí cesty, bez námitek a hloupých připomínek jednohlasně souhlasily. Všem se totiž na Moravu opravdu, ale opravdu moc a šíleně moc chtělo.
Cesta tam všem uběhla jako voda. Jak by také ne, když se prasátka celou cestu předem učila a pečlivě připravovala na další školní dny. Celou cestu se nikomu nechtělo na záchod. Jen co kočár s prasátky dorazil k branám jaderné pekárny Dukovany, prasátka celá natěšená na tříhodinovou exkurzi vyskákala z valníku a i přes husté sněžení zamířila směr reaktor (jestli se, vy pomalejší, nechytnete ani tady, tak už vážně nevim). Po velmi a velmi záživné exkurzi vyrazila celá výprava ke svému nocležišti. To jest do Mikulova u polských hranic, do penzionu VENUŠE. Po dni nabytém novými informacemi si prasátka dala velmi lehkou večeři, šálek vlažného čaje a šla si v míru a pokoji lehnout. Ráno vyskočila čile z postelí, dosyta se nasnídala a přes východní Berlín vyrazila zpět k domovu. Nikomu se během cesty nic nestalo a všichni na výlet v dobrém a rádi vzpomínají. Zazvonil radiátor a z písničky je lopata.
|
|---|