Báchorka třetí: Jak prasátka vandrovala
|
|---|
Bylo nebylo jedno pozdní jaro. A shodou okolností to bylo to samé jaro (to je náhoda, co?), které prvním rokem trávila prasátka v učení u krále Míky Dobrotivého z Boží milosti krále a obecního zastupitele ve starém hvozdu klatovském. Prasátka byla chytrá a snaživá, ale byla také nepořádná a hlučná. A také, protože král Míka Dobrotivý z Boží milosti král a obecní zastupitel ve starém hvozdu klatovském měl jen jedny nervy, rozhodl se jich na pár dní zbavit. By zakamufloval svoje pochodující nervy, s kterýma byl v haj... ...no prostě tam, kam i Král chodí sám (a s rolí papíru), začal do éteru vypouštět něco o výpravách za poznáním.
Stejně tak jako on, který za slovem exkurze viděl něco jiného než vyučující okolí, viděla určitě za tímto slovem něco ouplně jiného i již zmíněná selata.
A tak: slovo dalo slovo, mapa dala trasu, prase dalo litr, Jana dala kázání a už se jelo. A ptáte se kudy a kam???
Cestou necestou, polem nepolem, Busem Kůsbusem, Budějicema nebudějicema, Temelínem netemelínem, přes Hlubokou a mělkou, přes dva dny a jednu noc zpátky ke králi nekráli. Teda ke Králi Míkovi. A jestli tam čurýci neudělali vostudu, tak se tam jezdí dodnes.
|
|---|