Báchorka druhá: O třiceti dvou prasátkách
|
|---|
Bylo nebylo jedno malé české království. A v tom malém království, tam, kde se jeho hranice dotýkaly země Germánské, se shodou okolností narodilo mezi lety 83 a 85 třiceti dvěma maminkám za pomoci třiceti dvou tatínků (samozřejmě třiceti dvou biologických tatínků) třicet dva malých, a snad i roztomilých, čurýčků.
Čurýčci rostli a sílili, až se z nich stala malá a školou povinná prasátka, a protože se prasátkům dařilo na základních školách opisovat a pozorně naslouchat davu při zkoušení, mysleli si jejich rodiče, že mají na víc, a donutili prasátka podat si přihlášku na celorepublikově známou školu Míky Dobrotivého.
Jelikož škola Míky Dobrotivého nebyla všem (no…vlastně nikomu) známá, tak se prasátka ani moc nebránila (proč by taky, když se chtěj v klidu vychrápat!), když jim rodiče hezky psychologicky (celej tejden od tří odpoledne do šesti ráno) promlouvali o jejich krásném budoucím životě.
A tak prvního září 2000 zazvonil zvonec a všech třiceti dvou veselých obličejů, co nosí prasátka na ksichtě, je minimálně na další čtyři roky konec.
|
|---|