Báchorka první: O dobrotivém králi Míkovi
|
|---|
Žil byl v českých zemích v jednom malém království jménem Plzeňsko jeden vlmi moudrý král. Jmenoval se Míka a lidem hradním byl nazýván Míka DOBROTIVÝ. A ten pokrokový král se rozhodl, že svůj krásný hrad přebuduje na chrám vzdělanosti, do kterého každý rok v měsíci devátém přijme skupinu odvážných, toužících naučit se učení velkého AUTOMATIZAČNÍHO TECHNIKA.
Aby jeho úmysl nabyl vážnosti, rozhodl se najmout na výuku lidi znalé učení velkého.
|
|---|
Jeho špatně placenými pomocníky se měli stát:
|
|---|
Jana z Ká Musilová
Marie Čechomorka Blahoušová
Jitka Nechť A je libovolné reálné číslo Klášterková
Jan Elektro Mracký
Irena Englisch Urbánková
Karel Logik Kalaš
Stanislav 8051 Hess
Petr Měřič Krahulec
Václava Alchymistka Hronková
Občanů Vychovatelka Pláničková
Petr Strojník Mazanec
Jan Nesmíte v tom vidět čáry Siegl
Jiří Fyzik Baar
Jaroslav Nekopejte do těch míčů Šauer
Zdena Mzda Brůhová
Pavel PC Lener
Václava PC Šímová
Jan Zámečník Hamhalter
Václav Ďáblův Soustružník Galajda
Josef Takže Specialisti Baierl
|
|---|
Jak si usmyslel, tak se stalo. Netrvalo dlouho a zpráva o jeho činech se rozletěla jako sokol po celé zemi. A než by po žních do 3,141592654ti napočítal, začali se na jeho hrad sjíždět zvědavci z celé plzeňské země ( a jestli nedostali rozum, tak se tam sjíždějí dodnes ). Zazvonil zvonec a úplně imaginární pohádky na množině všech reálných čísel je konec.
|
|---|